6 typů osamělosti aneb kdy si začnu užívat samotu?
Psychoterapie Jak to probíhá Kde se můžeme potkat Ceník Psychotherapy in English Supervize/koučink Kurzy Blog O mně Kontakt Psychoterapie Jak to probíhá Kde se můžeme potkat Ceník Psychotherapy in English Supervize/koučink Kurzy Blog O mně Kontakt Šárka Kohoutková 6 typů osamělosti aneb kdy si začnu užívat samotu? Osamělost je pocit, s kterým přichází čím dál více klientů. Je to jeden z našich strašáků, kvůli kterým často děláme neuvěřitelné kotrmelce jen, aby se to náhodou nestalo. Na začátku července jsem se zúčastnila konference IFOTES s tématem osamělost. Úvodní příspěvek filosofa Clemense Sedmaka byl natolik inspirující, že jsem se rozhodla napsat tento článek, kde popisuji jeho rozlišení 6 typů osamělosti s přidáním mých vlastních myšlenek a nápadů kolem toho. Cítit se sám Osamělost je pociťovaný nedostatek vztahů. Tedy není to něco, co je měřitelné, nebo něco, kdy je možné říct, kdy by se člověk měl nebo neměl cítit sám. Je to velmi osobní pocit. Cítit sami se můžeme cítit, i mezi tisíci lidmi, stejně tak nemusí samota přijít, i když kolem nás nikdo není. Sami se cítíme, když prožíváme, že nemáme dost vztahů nebo nemáme dost dobré vztahy. Často se, když se cítíme osamělí, stydíme se za to, že vlastně nejsme dost dobří pro ostatní. Stud sám o sobě vede k izolaci, která pocit osamění jen dál prohlubuje. Vzniká tak kolo osamění, z kterého se nelehce vychází. Přijmout to, že teď se cítím osamělý a prozkoumat odkud tento pocit pramení, nám může pomoci najít to, co nám chybí. 6 typů osamělosti Samota má různé příchutě a intenzity, stejně jako většina ostatních emocí. 1. Osamělost ze ztráty Cítíme se sami, když přijdeme o někoho nebo něco důležitého. Pocit samoty, a nejen ztráty přichází, když přijdeme o něco, co nejde nahradit, ne zcela. Zůstane díra, která bolí, cítíme se neúplní a sami v tom, co se děje. Ztrácíme víru, že by se toto dalo nahradit. Kromě odtruchlení toho, že to nebude, přichází i ztráta naděje, naděje toho, že bychom se mohli znovu cítit celý. 2. Osamělost z neporozumění Když se cítíme neporozumění, cítíme se sami. Můžeme být mezi celým zástupem, nebo mezi milující rodinou a stejně se cítit sami. Pokud je ale něco v čem máme pocit, že jsme sami, nikdo jiný nám nerozumí, na ničem ostatním nezáleží. Dokud je pro nás důležité, aby nás kvůli tomuto ostatní přijali, pocit zůstává. Někdy to je tak, že dokud sami nepřijmeme tuto část, chceme, aby to udělali ostatní. A je velmi frustrující, pokud to nedělají (za nás). 3. Osamělost z vyčerpání Osamělost z vyčerpání nebo vyhoření přichází, když cítíme, že to, co neseme, už je příliš. Cítíme se sami v celém světě. Naše břemeno, zavazadlo, které životem neseme, je moc těžké a cítíme se sami ve svém údělu. Často tento pocit jen umocňuje to, když máme pocit, že z toho není cesty ven a nemáme jinou možnost než to vydržet. 4. Osamělost ze zanedbání Osamělost ze zanedbání, přichází z pocitu, že není nikdo, kdo se mnou počítá. Máme pocit, že pro nikoho nejsme dost důležití. Nejsme pro nikoho na prvním místě. Možná proto se spousta lidí cítí sama, když nemá partnerský vztah, i když má kolem sebe spoustu skvělých lidí a kamarádů. Od těch možná více chápeme, že rozdělují čas a pozornost i mezi další lidi. Tento pocit osamělosti se může projevovat jako potřeba exkluzivnosti vztahů, kdy se snažíme neustále si ověřovat, že jsme pro ty druhé důležití. Bojíme se, že nejsem tak důležitý. Nikdo se námi nepočítá, ale možná jde i o to, že některé vztahy nepočítáme my. Máme pocit, že ty vztahy nejsou dost dobré, protože …. (doplň si důvod). Někdy máme kolem sebe spoustu skvělých vztahů a zároveň cítíme, že potřebujeme někoho konkrétního, konkrétní vztah, partnerský, rodičovský, …. Bylo by skvělý, kdybychom všichni od svých rodičů, partnerů a kamarádů získali pocit lásky a přijetí takovým způsobem, jakým bychom v tu chvíli to potřebovali. Život ale takhle nefunguje a naše očekávání se někdy nepotkávají s realitou. 5. Osamělost ze žárlivosti Cítíme se vyloučeni a ochuzeni. Někdo má a dostává něco, co nemáme. Nemáme něco, co mají ostatní. Například, když mám pocit, že ostatní dostávají od ostatních víc, tráví spolu víc času – kolegové jdou beze mě na oběd, máma něco řekla bráchovi a mě ne, nebyla jsem na výletě s někým a cítím se sama, protože nesdílím ten společný zážitek. Pocit toho, že sem nepatřím tolik, jak jsem chtěla, jak si myslím, že bych měl/a. 6. Osamělost ze zrady Když nastává pocit zrady – někoho zradíme, někdo zradí nás, může přijít pocit prázdnoty, ztráty a pak i samoty. Zrada je něco, co naprosto převrátí naši jistotu ve světě. Stalo se něco, co jsme vůbec nečekali, co hrozně bolí. A je jedno, jestli jsme zradili my, nebo někdo zradil nás. Zrada sama o sobě vytváří pocit oddělení, ne přijmutí a vyloučení. Když uděláme něco, co druhého zradí, tak se vydělíme od něj (od skupiny), když nás někdo zradil, tak nás taky odvrhl. Už nepatříme, kam jsme si mysleli, že patříme. A co dál? Podívat se na to, odkud přichází pocit samoty, nám ji nepomůže vyřešit. Dokáže, ale zvětšit naše uvědomění toho, co nám schází, anebo co nám bolí. Můžeme se pak ptát, co potřebuju k tomu, aby se mi ulevilo, abych se cítil/a trochu lépe? Tím, že osamění je prožívaný pocit nedostatku vztahů – ať už v kvalitě nebo kvantitě, znamená to dobrou a špatnou zprávu v jednom: Pocit osamělosti se málokdy dá vyřešit odněkud z venku, a pokud ano, tak jen krátkodobě. Jediný, kdo ho může zmenšit, rozpustit nebo transformovat, jsme my sami. Nepřesvědčujme se, pohlaďme se Pocit samoty nemusí mít jen jako jednotlivec, ale můžu také cítit, že jako partneři, rodina, skupina, národ, jsme na něco sami. Je to opravdu pociťovaný pocit. A proto když chceme udělat změnu v tom, jak se cítíme, není cesta přesvědčovat se o tom, že nemáme právo se tak cítit, nebo že vlastně nejsme sami. To, co můžeme udělat je, že se podíváme na to, co potřebujeme proto, abychom se sami cítit nepotřebovali. A jít nějaký čas se svým pocitem osamělosti a popovídat si s ním, co od sebe potřebujeme. Potřebujeme porozumění, více lásky, více pozornosti, pocit, že někam patřím? Dovolme si s laskavostí a soucitem vidět, co nám chybí
Kolik dotyků umíš, tolikrát nejsi sám :)
Psychoterapie Jak to probíhá Kde se můžeme potkat Ceník Psychotherapy in English Supervize/koučink Kurzy Blog O mně Kontakt Psychoterapie Jak to probíhá Kde se můžeme potkat Ceník Psychotherapy in English Supervize/koučink Kurzy Blog O mně Kontakt Šárka Kohoutková Kolik dotyků umíš, tolikrát nejsi sám Před pár dny se mě klientka zeptala, zda si myslím, že dotyk může léčit? „No jasně!“ odpověděla jsem bez váhání. Myslela jsem na to, co všechno udělá obejmutí, pohlazení, chycení za ruku … kolik tím řekneme a předáme. Proč je důležité dotýkat se, mazlit se s dětmi, proč nemocným alespoň držíme a hladíme ruku. Dotyk jako spojení A po cestě domů parkem jsem přemýšlela, jak to s tím dotykem je. Běželo mi hlavou, jak mluvíme o pohlazení po duši, doteku slovem, o tom, co se dotýká našeho srdce a duše. Co to všechno ten dotyk vlastně je? Mé myšlenky mě nakonec dovedly ke slovu kontakt. Dotek je kontakt a kontakt je mnohem víc – slovo, pohled, … prostě cokoli, kdy se cítíme ve spojení. V kontaktu se světem kolem Když jsem se dívala na lidi kolem, barvy, ochutnávala zmrzlinu .. došlo mi, že vlastní kontakt, spojení můžeme dělat i jinak, třeba přes dotyk. A stejně se tak vlastně děje i přes ostatní smysly – zrak, sluch, čich, chuť. Přes své smysly jsme se dotýkáme světa kolem sebe, vychutnáváme ho, cítíme a slyšíme, jsme v kontaktu. Uvědomované prožívání našimi smysly pomáhá rozvíjet všímavost. A to je přesně ten důvod, proč rozvíjení všímavosti (mindfulness) může být lékem na pocit osamělosti. Osamělost je vnímaný a prociťovaný nedostatek vztahů. Všímavost nám umožňuje vnímat bez hodnocení a přes smysly se propojit se situací tady a teď. Uvědomíme si ta spojení a propojení s celým světem. Není kontakt jako kontakt To, že se cítíme sami nebo v něčem konkrétním sami, má různé kvality. Proto potřebujeme různé kontakty a vztahy, abychom se cítili jinak. Někdy nám stačí si pustit televizi, jít mezi lidi, někdy potřebujeme někoho, kdo nám opravdu rozumí a komu můžeme říct (skoro) všechno. Přemýšlím kolikrát to, že postujeme něco na sociálních sítích je motivováno tím, že chceme liky a komentáře jako doteky a pohlazení. Možná si naivně myslíme, že je bezpečnější si o to říct takhle nepřímo než si rovnou říct, potřebuju s tebou mluvit, potřebuju pohladit, držet v náručí. A zároveň se vydává všanc tím, že dáváme důležitost tomu, kdo a kolikrát si nás všimne a zrovna stiskne tlačítko na mobilu. Jak si zařídit kontakt Možná můžeme přemýšlet o tom, že si kontakt a pocit toho, že jsme spojení a nejsme sami, můžeme zařídit. Říct si o potvrzení, sdílet s ostatními, požádat o objetí. Proč se ochuzovat o to být s ostatními, když možná někdy stačí jen si říct. Vždycky když jsem v náruči svého manžela, mám neskutečný pocit, že zvládnu cokoli – všechno je možné a nic mě nezastaví. Je to pro mě nejrychlejší cesta, jak se dostat z nepříjemných pocitů, samoty či jiné. Zároveň vím, že není možné spoléhat na druhé, že mi dodají útěchu. Proto mě moc uklidňuje, že vím, že si to můžu zařídit i jinak. Spojit se sebou a se světem, zakotvit se. Nejde mi to úplně vysvětit asi hlavou, ale prožitkově to mám tak, že se prostě nejde cítit úplně sama a ztracená, když jsem tady a teď a smysly vnímám, co se kolem mě děje. Nevýhoda je, že tenhle způsob chce víc energie a odhodlání k tomu, abych se rozhodla, že se svým prožívaným stavem chci něco udělat. Musím se rozhodnout odejít vědomě a s odhodláním z toho, že mi není dobře, cítím se sama,… Říct není mi dobře, potřebuju s někým mluvit, obejmou se přece zdá někdy jednodušší. Samozřejmě bychom si přáli, aby lidé kolem nás přišli sami a dali nám kontakt, potvrzení a lásku bez toho, abychom si řekli. Je skvělé, kdyby to tak šlo vždy. Jen oni neumí číst naše myšlenky a tak je potřeba si říct někdy i nahlas. Kolik dotyků umíš, tolikrát nejsi nejsi sám Toužíme po kontaktu. Není úžasné, kolik možností máme? Některé jsou rychlé, jiné pomalé, k některým potřebujeme další lidi, k některým ne, některé chtějí bohužel dost práce, zvláště když je nemáme nacvičené. Dopřávejme si dotyky, kontakty a cokoli dalšího potřebujeme. Více článků naleznete na blogu