6 typů osamělosti aneb kdy si začnu užívat samotu?
Osamělost je pocit, s kterým přichází čím dál více klientů. Je to jeden z našich strašáků, kvůli kterým často děláme neuvěřitelné kotrmelce jen, aby se to náhodou nestalo.
Na začátku července jsem se zúčastnila konference IFOTES s tématem osamělost. Úvodní příspěvek filosofa Clemense Sedmaka byl natolik inspirující, že jsem se rozhodla napsat tento článek, kde popisuji jeho rozlišení 6 typů osamělosti s přidáním mých vlastních myšlenek a nápadů kolem toho.
Cítit se sám
Osamělost je pociťovaný nedostatek vztahů. Tedy není to něco, co je měřitelné, nebo něco, kdy je možné říct, kdy by se člověk měl nebo neměl cítit sám. Je to velmi osobní pocit. Cítit sami se můžeme cítit, i mezi tisíci lidmi, stejně tak nemusí samota přijít, i když kolem nás nikdo není. Sami se cítíme, když prožíváme, že nemáme dost vztahů nebo nemáme dost dobré vztahy.
Často se, když se cítíme osamělí, stydíme se za to, že vlastně nejsme dost dobří pro ostatní. Stud sám o sobě vede k izolaci, která pocit osamění jen dál prohlubuje. Vzniká tak kolo osamění, z kterého se nelehce vychází.
Přijmout to, že teď se cítím osamělý a prozkoumat odkud tento pocit pramení, nám může pomoci najít to, co nám chybí.
6 typů osamělosti
Samota má různé příchutě a intenzity, stejně jako většina ostatních emocí.
1. Osamělost ze ztráty
Cítíme se sami, když přijdeme o někoho nebo něco důležitého. Pocit samoty, a nejen ztráty přichází, když přijdeme o něco, co nejde nahradit, ne zcela. Zůstane díra, která bolí, cítíme se neúplní a sami v tom, co se děje. Ztrácíme víru, že by se toto dalo nahradit. Kromě odtruchlení toho, že to nebude, přichází i ztráta naděje, naděje toho, že bychom se mohli znovu cítit celý.
2. Osamělost z neporozumění
Když se cítíme neporozumění, cítíme se sami. Můžeme být mezi celým zástupem, nebo mezi milující rodinou a stejně se cítit sami. Pokud je ale něco v čem máme pocit, že jsme sami, nikdo jiný nám nerozumí, na ničem ostatním nezáleží. Dokud je pro nás důležité, aby nás kvůli tomuto ostatní přijali, pocit zůstává.
Někdy to je tak, že dokud sami nepřijmeme tuto část, chceme, aby to udělali ostatní. A je velmi frustrující, pokud to nedělají (za nás).
3. Osamělost z vyčerpání
Osamělost z vyčerpání nebo vyhoření přichází, když cítíme, že to, co neseme, už je příliš. Cítíme se sami v celém světě. Naše břemeno, zavazadlo, které životem neseme, je moc těžké a cítíme se sami ve svém údělu.
Často tento pocit jen umocňuje to, když máme pocit, že z toho není cesty ven a nemáme jinou možnost než to vydržet.
4. Osamělost ze zanedbání
Osamělost ze zanedbání, přichází z pocitu, že není nikdo, kdo se mnou počítá. Máme pocit, že pro nikoho nejsme dost důležití. Nejsme pro nikoho na prvním místě.
Možná proto se spousta lidí cítí sama, když nemá partnerský vztah, i když má kolem sebe spoustu skvělých lidí a kamarádů. Od těch možná více chápeme, že rozdělují čas a pozornost i mezi další lidi.
Tento pocit osamělosti se může projevovat jako potřeba exkluzivnosti vztahů, kdy se snažíme neustále si ověřovat, že jsme pro ty druhé důležití.
Bojíme se, že nejsem tak důležitý. Nikdo se námi nepočítá, ale možná jde i o to, že některé vztahy nepočítáme my. Máme pocit, že ty vztahy nejsou dost dobré, protože …. (doplň si důvod).
Někdy máme kolem sebe spoustu skvělých vztahů a zároveň cítíme, že potřebujeme někoho konkrétního, konkrétní vztah, partnerský, rodičovský, ….
Bylo by skvělý, kdybychom všichni od svých rodičů, partnerů a kamarádů získali pocit lásky a přijetí takovým způsobem, jakým bychom v tu chvíli to potřebovali. Život ale takhle nefunguje a naše očekávání se někdy nepotkávají s realitou.
5. Osamělost ze žárlivosti
Cítíme se vyloučeni a ochuzeni. Někdo má a dostává něco, co nemáme. Nemáme něco, co mají ostatní. Například, když mám pocit, že ostatní dostávají od ostatních víc, tráví spolu víc času – kolegové jdou beze mě na oběd, máma něco řekla bráchovi a mě ne, nebyla jsem na výletě s někým a cítím se sama, protože nesdílím ten společný zážitek.
Pocit toho, že sem nepatřím tolik, jak jsem chtěla, jak si myslím, že bych měl/a.
6. Osamělost ze zrady
Když nastává pocit zrady – někoho zradíme, někdo zradí nás, může přijít pocit prázdnoty, ztráty a pak i samoty. Zrada je něco, co naprosto převrátí naši jistotu ve světě. Stalo se něco, co jsme vůbec nečekali, co hrozně bolí. A je jedno, jestli jsme zradili my, nebo někdo zradil nás.
Zrada sama o sobě vytváří pocit oddělení, ne přijmutí a vyloučení.
Když uděláme něco, co druhého zradí, tak se vydělíme od něj (od skupiny), když nás někdo zradil, tak nás taky odvrhl. Už nepatříme, kam jsme si mysleli, že patříme.
A co dál?
Podívat se na to, odkud přichází pocit samoty, nám ji nepomůže vyřešit. Dokáže, ale zvětšit naše uvědomění toho, co nám schází, anebo co nám bolí.
Můžeme se pak ptát, co potřebuju k tomu, aby se mi ulevilo, abych se cítil/a trochu lépe?
Tím, že osamění je prožívaný pocit nedostatku vztahů – ať už v kvalitě nebo kvantitě, znamená to dobrou a špatnou zprávu v jednom:
Pocit osamělosti se málokdy dá vyřešit odněkud z venku, a pokud ano, tak jen krátkodobě. Jediný, kdo ho může zmenšit, rozpustit nebo transformovat, jsme my sami.
Nepřesvědčujme se, pohlaďme se
Pocit samoty nemusí mít jen jako jednotlivec, ale můžu také cítit, že jako partneři, rodina, skupina, národ, jsme na něco sami. Je to opravdu pociťovaný pocit.
A proto když chceme udělat změnu v tom, jak se cítíme, není cesta přesvědčovat se o tom, že nemáme právo se tak cítit, nebo že vlastně nejsme sami. To, co můžeme udělat je, že se podíváme na to, co potřebujeme proto, abychom se sami cítit nepotřebovali. A jít nějaký čas se svým pocitem osamělosti a popovídat si s ním, co od sebe potřebujeme.
Potřebujeme porozumění, více lásky, více pozornosti, pocit, že někam patřím? Dovolme si s laskavostí a soucitem vidět, co nám chybí a kde to bolí a hledejme cesty, kde se takto ucítíme.
Až se nám podaří doplnit naše potřeby a ošetřit naše emoční zranění, zjistíme, že když se necítíme osamělí, dokážeme si samotu i docela užívat.