Jak se postarat o sebe, své strachy a další emoce (nejen v době covidové)
Na přelomu září a října jsem byla oslovena místním plátkem Tišnovské noviny, jestli bych nemohla napsat něco o tom, jak si udržet duševní zdraví v době covidové. Můžete se podívat, jak to dopadlo.
Žijeme teď v době, kdy se těžko plánuje. Není jisté, co bude dál a kdy se vrátíme k věcem, na které jsme byli zvyklí.
Standart života nikdy nebyl vyšší. Proto může být náročné najednou zažívat nepohodlí. To se samozřejmě může podepsat na našem prožívání a duševní pohodě. Nabízím Vám pár bodů na k zamyšlení, jak na to.
Postarat se o sebe
Nebojme se o sebe postarat – po všech rovinách, kde cítíme, že to potřebujeme. A možná i tam, kde to nepotřebujeme. Nová situace přináší nečekané výzvy. Některé staré a osvědčené způsoby nemusí fungovat nebo je aktuální omezení nemusí dovolovat. Některé věci jsou komplikovanější. Řada lidí se také ocitla v nejistotě pracovní, finanční či jiné. Můžeme cítit napětí a stresy v každodenním fungování.
Máme jen jednu kapacitu a energii a toto vše nám z ní ubírá. Může být užitečné myslet na to, že neběžíme sprint, ale maraton, a proto potřebujeme se svými zdroji a energií pracovat laskavě a moudře.
Postarat se o své tělo
To, jak se cítíme psychicky, je z nemalé části ovlivněno tím, jak se cítí naše tělo. Dát víc péče svému tělu může být prvním krokem.
Dopřejme si:
- Dostatek spánku
- Dostatek vody a kvalitní jídlo
- Pohyb
- Pobyt na čerstvém vzduchu
Někdy se říká, že lidé jsou jen komplikovanější rostliny a ano v základu nepotřebujeme o moc víc. Zároveň tyto základní věci v moderní době jsou často ty, které si nedopřáváme. Pokud mluvíme o pohybu nemusí jít o žádné velké výkony, už jen procházka nebo malé protažení způsobí rozdíl v našem prožitku.
Dopřát si kontakt
Další důležitou lidskou potřebou je potřeba kontaktu se sebou a dalšími lidmi. Čím více možností máme a umíme, jak být v kontaktu, tím méně se cítíme osamoceni. Když jsme v kontaktu cítíme, že jsme spolu – mluvíme, dotýkáme se, slyšíme se, vidíme se, prostě o sobě víme. Pro kontakt se sebou často naopak potřebujeme soukromí a být chvíli sami.
Méně se teď potkáváme s lidmi, méně se dotýkáme. Proto může být užitečné více myslet na tuto svoji potřebu, která se dříve mohla naplňovat téměř automaticky.
Možná nás to bude stát více energie a kreativity – potkávejme se přes videohovory, chaty, podívejme se ve stejný čas na film a pak si zavolejme jaké to bylo, posílejme si pohledy, …
I dotek je důležitý. Pokud se nám nedostává – můžeme se pomazlit s domácím mazlíčkem, pohladit sami sebe, protáhnout, promasírovat se, nebo si třeba dát třeba sprchu (vodu vnímáme jako dotek) ….
Nebojme se říci o pomoc, pokud je něco na nás moc. Opravdu platí, že sdílená starost je poloviční starost. Pokud máte pocit, že nemáte v okolí nikoho, s kým můžete mluvit nebo by Vám aktuálně nerozuměl, je možné využít profesionální služby – psychology, psychoterapeuty, sociální služby. Velmi dostupnou možností jsou linky důvěry. V jihomoravském kraji působí např. Modrá linka (www.modralinka.cz).
Toto můžeme využít také v případě, že nás zaplavují emoce, cítíme se sami nebo bez nálady nebo se děje něco, s čím si prostě nevíme rady.
Všechny emoce jsou v pořádku
Ať už cítíte cokoli, všechny emoce jsou v pořádku. Je pochopitelné, že můžete mít strach o sebe nebo svoje blízké. Můžete být naštvaní na vládu, úřady, na svět, Boha, že se to vůbec děje… Můžete se cítit frustrovaní, nešťastní, zahlcení, manipulovaní a spoustu dalších věcí.
Emoce si nemůžeme zakázat. Nepřestaneme být smutní, veselí nebo si dělat starosti na povel. To nefunguje. To, co můžeme s emocemi udělat, je nechat je projít. Každá emoce skončí – smutek, naštvání i radost.
Jistota a bezpečí jsou jedny z nejzákladnějších lidských potřeb, není divu, že řada z nás je aktuálně více rozladěna a vystresována než obvykle. Ani jednoho se nám aktuálně moc nedostává.
Pokud nás emoce zaplavují moc nebo často, může pomoci ukotvit se. To, co máme vždy po ruce je naše tělo. Můžeme se uvědomit, jak stojíme na zemi, o něco se opřít, uvědomit si dotek a oporu.
Dalším dobrým pomocníkem je naše dýchání – stačí jen si ho uvědomit a vědomě se začít nadechovat a vydechovat. Můžeme zkusit prohloubit dech. Víme, že jsme tady a teď, máme svoje tělo, dýcháme, žijeme. To většinou pomůže naše emoce dostat do hladiny, kdy je možné začít hledat další řešení.
Stejně jako emoce si nemůžeme zakázat, aby přišly myšlenky, která nás rozruší nebo které nechceme. Myšlenky narozdíl od emocí můžeme zastavit tak, že budeme aktivně myslet na něco jiného.
Na místo znejišťujících myšlenek si můžeme opakovat, co v životě máme, nebo jaké jsou teď další kroky, které udělám. Např. mám teď strach, že budu nemocná a místo, abych si přehrávala katastrofické scénáře, si můžu říct, teď jsem doma, v pořádku, nosím roušku, udržuju odstupy, starám se o sebe, … dělám vše, co můžu.
Z toho důvodu se nedoporučuje pravidelně sledovat média, která nás neustále masírují počty nakažených, …. Bohužel zpravodajství je nastaveno tak, aby nás šokovalo a ne uklidnilo. Proto se doporučuje sledovat mediální výstupy jen vysoce selektivně, a ne častěji než jednou za den.
Co mohu mít pod kontrolou
Pokud jsme v situaci, která není jistá a u které navíc ani nevíme, kdy skončí, stává se, že hledáme způsoby, jak alespoň zdánlivě dostat situaci pod kontrolu např. snažit se najít viníka nebo hledat konspirace. Proto se může stát, že budeme situaci přeceňovat (např. musím udělat všechno, jen abych se nenakazil), anebo ji podceňovat (např. je to jen hoax).
Pokud potřebujeme větší pocit kontroly nad situací, může nám pomoci větší struktura.
Struktura, která nás podrží
Lidé jsou bytosti zvykové. Dělá nám dobře, pokud se věci opakují v nějaké struktuře. Zvláště pokud jste v karanténě nebo se dobrovolně více izolujete, pracujete z domu atd. může být užitečné zachovávat strukturu, na kterou jste zvyklí nebo si vytvořit novou. Struktura může pomoci ať už máte více času nebo jste naopak zavaleni více povinnostmi.
Co může být užitečné:
- Stanovit si dobu kdy plus mínus vstávám
- Nezůstávat celý den v pyžamu
- Časy jídel pomáhají rozvrstvit den
- Plánovat si nejen povinnosti, ale i čas na volnočasové aktivity a odpočinek
- Pokud se ztrácíte se v neaktivitě – napište si, co všechno byste mohli dělat
- Pokud jste zavaleni povinnostmi – nenoste vše v hlavě, používejte diář, papírky, nástěnku, …
To, co pro sebe můžeme udělat, je hledat vlastní zlatou střední cestu, tak abychom se cítili v bezpečí, svobodní a sami sebou… Vždycky můžeme udělat jen to nejlepší, co umíme a zůstane řada věcí, které nemůžeme mít pod kontrolou a můžeme ovlivnit jen částečně. Pod kontrolou máme jen vlastní činy a chování.
I když je to aktuálně hodně těžké, věřím, že většina z nás nechce, aby Covid 19 byl středobodem našeho života. Můžeme aktivně podpořit všechno ostatní, co se ho netýká.